Nejraději se toulám provozy Třineckých železáren a hledám motivy pro mé snímky. Haly a zařízení mám již nafoceny, nyní se zaměřuji na lidi, na lidi, kteří pracují a vlastně nějakým způsobem žijí v huti.
Někteří se fotit nechtějí, tak je nenutím, ale s některými si pohovořím a pak je požádám o možnost nafocení jednoho či více snímků. Někdy si je nastavím do světla, jindy je to třeba jen moment, jeden pohled a konec. S některými dělníky se již docela dobře znám, podáme si ruce, pokecáme a já třeba neudělám ani jednu fotografii, ale i tak mi tam bylo dobře!
Tento mladý hutník se nestyděl, poptal se mě na co to fotím a v pohodě se postavil tak, jak jsem si přál. A přál jsem si udělat foto ve stylu 50.let, kdy tehdejší mistři fotografie uměli v tmavých prostorech oceláren či vysokých pecí najít světlo tak, až to bralo dech.
Snad se vám bude líbit tento portrét?
Świetne zdjęcie, jak ze starej gazety o tematyce przemysłowej:)
OdpovědětVymazatÓ, dziekuje!
OdpovědětVymazat